Jaroslav Kvapil

Jaroslav Kvapil (narozen 25. září 1868, Chudenice a zemřel 10. ledna 1950, Praha) byl český básník, dramatik, překladatel, libretista a divadelní režisér. 

ŽIVOT: Po studiu na klatovském a plzeňském gymnáziu studoval lékařství a filosofii v Praze, ale studia nedokončil. V letech 1891 až 1904 pracoval jako žurnalista v redakcích listů Hlas národa, Národní listy, Česká stráž a jako redaktor Zlaté Prahy. Jeho první žena Hana Kvapilová, herečka Národního divadla, jej přivedla k trvalému zájmu o divadlo a on se ve svých příspěvcích pro noviny a časopisy věnoval často divadlu. První básně publikoval ve Světozoru. Spolu s Alfonsem Muchou a Ladislavem Syllabou se podílel na obnovení svobodného zednářství v Československu.V roce 1898 založil spolu s J. Vávrou a G. Schmoranzem v Praze divadlo Uranie, později přenesené do Holešovic.   V roce 1907 Hana Kvapilová náhle zemřela. Jeho druhou manželkou byla Zdena Rydlová, která působila též jako herečka v Národním divadle. Celý svůj další život pak věnoval divadlu. Působil mnoho let jak v Národním divadle, tak v Městském divadle na Královských Vinohradech. Kromě režie i překládal, psal libreta a upravoval divadelní hry pro jevištní provedení. Za druhé světové války byl uvězněn a do doby osvobození republiky strávil 11 měsíců ve vazbě. Dne 13. června 1945 byl jmenován předsedou Divadelní rady, zřízené jako umělecky a kulturně-politický poradní sbor pro zásadní otázky v divadelnictví. Schůzí se však nezúčastňoval, neboť se marně domáhal u ministra Zdeňka Nejedlého zjistit rozsah svých pravomocí. Dne 22. února 1948 podepsal jako jediný divadelník výzvu k zachování demokracie, vydanou stranami demokratického tábora republiky. Když v roce 1950 zemřel, jeho pohřeb byl vypraven proti jeho přání z Národního divadla. Místem jeho posledního odpočinku se staly jeho rodné Chudenice v okrese Klatovy.