Giovanni Boccaccio

Giovanni Boccaccio se narodil 16. července 1313 v Toskánsku (zřejmě v Certaldu) a zemřel 21. prosince 1375 taktéž v Certaldu. Byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecne považován za zakladatele italské umělecké prózy.

ŽIVOT: Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. s Anjou, jehož sídlo bylo centrem ranného humanismu a renesance. V této době se pro něj stala ideálem králova nemanželská dcera Marie aquinská, kterou v roce 1342 opěvoval v díle Elegia di Madonna Fiammetta. Následovaly diplomatické mise v Avignonu a Římě. Básník zemřel roku 1375 ve věku 62 let.

DÍLO:  Roku 1344 napsal básnické dílo Fiesolské nymfy  (původním názvem Ninfale Fiesolano), do češtiny přebásněno roku 1984 J. Hiršalem, které bylo napsáno v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos italské literatuře.

            DEKAMERON: Známý cyklus Dekameron je považován za vrcholné Boccacciovo dílo. Vznikl mezi roky 1348 a 1353. Jedná se o soubor sta novel převážně s erotickým zaměřením. Příběhy jsou ve stejném poměru rozděleny na deset dní (deka-deset, hamerá-den). Vypraví je deset lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov před morovou epidemií.

Giovanni Boccaccio